HISTORIE

 
Žižkovo   Pole je typická obec horáckého typu se dvěma rovnoběžnými návsemi a s potokem uprostřed (dostatek vody pro dobytek a pro hašení požárů). Osídlení je soustředěné   na sebe navazující a s přilehlými humenními díly pozemků. Držba půdy byla roztříštěna   do čtyř lokálních půdních celků.
Obec Žižkovo Pole (dříve Šenfeld, Šumfeld) byla založena koncem 13. století   a patrně z větší části osídlena horníky, o čemž svědčí různé zbytky důlních   děl nacházejících se dodnes na katastru obce. Dolovalo se převážně po úbočích   potoka macourovského a na dolním konci vsi. Obec byla významným střediskem i   z toho důvodu, že jako jediná srovnatelné velikosti měla už v dobách předhusitských   vlastní stálou duchovní správu.
Zprávy jednoznačně svědčící o určení obce jsou z roku 1303, dále pak 1403   a hlavní z roku 1424, kde nedaleko obce zemřel 11.10.1424 Jan Žižka z Trocnova.   Roku 1502 byla obci darována odúmrť (možnost darovat svůj statek komukoliv)   Hynkem Brožkem z Kunštátu. Roku 1596 vlastní obec Hertvík Žejdic ze Šenfeldu.   Za účast v protihabsburském povstání mu byly statky zkonfiskovány. Šenfeld připadl   královské komoře a následně pak kardinálu Dietrichštejnovi. Potomkům tohoto   rodu patřil až do nové doby. Třicetiletá válka měla za následek zpustnutí části   obce (v té době již zcela zemědělské).
Jméno obce nejvíce vešlo ve známost v 19. století v souvislosti se stavbou   Žižkova pomníku a jeho slavnostním odhalením v roce 1874 přes značnou nepřízeň   rakouských úřadů. Začátkem dvacátého století nastal značný stavební ruch a bylo postaveno deset   popisných čísel do první světové války. Nejvýznamnější stavbou byl Družstevní   lihovar, který zpracováním brambor na líh přinesl podílníkům nemalé finanční   částky. Jeho provoz byl zahájen v roce 1913 a ukončen v roce 1967. Druhým významným   podnikem byla tírna lnu, která byla v provozu od roku 1911 do roku 1952. V období   meziválečném bylo postaveno 18 popisných čísel v Žižkově Poli a tři na   Samotíně. Ve válečných dobách stavební činnost ustala a po druhé světové válce   se obnovila až počátkem šedesátých let (i když v padesátých letech byla některá   čísla popisná radikálně modernizována). V tomto období bylo postaveno šestnáct   rodinných domků, šest řadových domků a dva bytové domy. Po roce 1989 byly postaveny   tři rodinné domky na místě bývalých zemědělských usedlostí. Od roku 1953 fungovalo v obci Jednotné zemědělské družstvo (JZD), do něhož   do roku 1959 vstoupili všichni rolníci a malozemědělci ( kromě jednoho, který   soukromě hospodařil až do roku 1975). V roce 1960 bylo přičleněno JZD Samotín   a v roce1961 JZD Macourov, v roce 1973 JZD Modlíkov a v roce1974 JZD Dobrá,   čímž vznikl hospodářský celek o výměře 1 576 ha zemědělské půdy. Pracovalo v něm   242 přepočtených pracovníků. Po transformaci v roce 1992 odešli vlastníci z   katastrálního území Modlíkov a Dobrá a v Žižkově Poli zůstalo zemědělské družstvo   a tři soukromí zemědělci. Tento stav trval též ke dni 1. 1. 2002. V zemědělském   družstvu pracovalo už jen 37 osob. Většina práceschopného obyvatelstva   je zaměstnána mimo obec, hlavně v ACO Přibyslav. K obci Žižkovo Pole dále patří:Macourov (od roku 1964) s vlastním katastrálním územím. Je nejstarší   částí obce, neboť je doložen už v roce 1265 v souvislosti se zbožím pohledského   kláštera. Významnou částí obce byl dvojpoplužní dvůr, jenž byl rozparcelován   v 1. pozemkové reformě. Má 21 popisných čísel.Samotín je nejmladší částí obce. První domy byly postaveny v roce 1765   na pozemcích Dolního dvoru. Faktickými vlastníky půdy se samotínští malorolníci   stali až po 1. pozemkové reformě. Samotín prošel třemi fázemi výstavby - druhá   polovina osmnáctého století, počátek devatenáctého století a počátek dvacátého   století. Poslední popisné číslo je z počátku dvacátých let.Samoty - dva bývalé vodní mlýny při macourovském potoce, Dolní dvůr   a hájenka.

Fotogalerie